
Na pražském Starém Městě, na rohu ulic Štupartské a Jakubské, se nachází starodávný kostel svatého Jakuba, zmiňovaný již od dvanáctého století. Chrám i klášter náleží mezi nejzajímavější pamětihodnosti Prahy, kde se snoubí architektonické styly od gotiky až po vrcholné baroko.
V tomto klášteře se konala v roce 1311 (nebo 1309) korunovační hostina Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Pražský hrad byl tehdy v ruinách a nezbývalo nic jiného, než pro tuto slavnost zvolit jinou pražskou stavbu. Kolem roku 1337 se v klášteře uskutečnila druhá svatební hostina Jana Lucemburského s královnou Betricií. Později zde působil i Karel IV., který odtud, jako markrabě moravský, vydal svá privilegia Pražanům. Zároveň byl chrám sv. Jakuba roku 1374 za jeho přítomnosti slavnostně posvěcen arcibiskupem Janem Očkem z Vlašimi. Ve své konečné podobě náležel chrám sv. Jakuba k největším pražským svatyním a byl místem mnoha slavnostních obřadů, nejenom sakrálních a funerálních (v roce 1378 zde bylo na skvostném katafalku vystaveno tělo Karla IV.), ale i jevištěm velmi významných událostí politického i náboženského rázu (např. roku 1392 se zde konalo zasedání zemského soudu, v letech 1411 a 1414 se tu odbývalo jednání církevních úřadů se straníky Husovými).
Další zajímavostí na zdejších prostorech jsou překrásná gotická sklepení, která se jako jediná zachovala při velkém požáru v 17. století. Zde byla v té době uschována také soška Panny Marie, která je jinak uložena v zasklené skříni v kostele na hlavním oltáři již od 15. století. O této sošce se tradovalo, že má zázračnou moc, a proto jí lidé z celého království přinášeli velmi cenné dary a častokrát se tak stávalo, že byla socha šperky a perlami celá ověšena.
Jedna z pověstí vztahujících se ke zdejšímu kostelu praví, že jednou v době nepokojné zlákala zloděje vidina snadného zisku i počkal si v kostele do nešpor a pak se v něm nechal zamknout. Vydal se k soše a natáhl ruce ke kořisti, když tu ho někdo za ty ruce chytil a on ke své hrůze zjistil, že je to sama socha Panny Marie. Ať se snažil sebevíc, nemohl se z železného sevření dostat a tak byl nucen vyčkat na příchod kostelníka, který ihned zburcoval klášter i ulici a přivedl opata. Ten, když poznal, že není v lidských silách zločincovu ruku vyprostiti, dotázal se sochy zda má být zloději ruka useknuta. Sotva tato slova dořekl, socha uvolnila své sevření a zločinec mohl odejít k soudu, kde se soudce přiklonil k názoru, že je nutno respektovat vyšší vůli a kat na prostranství před kostelem svatojakubským zločinci ruku odťal. Ruka tato je dodnes v kostele k vidění, visí na zdi napravo od vchodu, zčernalý to dnes pahýl.