Kostel svatého Jakuba Většího (též Staršího) a klášter minoritů se rozkládá proti východu z Ungeltu v ulici Malé Štupartské a Jakubské. Kostel byl založen Václavem I. v roce 1232, a to zřejmě v souvislosti se zřízením Starého Města pražského. Jeho stavba mohla souviset též s tím, že se v roce 1212 dostaly do Čech kromě dalších i ostatky svatého Jakuba.

Chrám i klášter náleží mezi nejzajímavější pamětihodnosti Prahy, kde se snoubí architektonické styly od gotiky až po vrcholné baroko. Jedná se o historické prostory, které byly až do současné doby, vyjma edukativní a hudební činnosti uzavřeny pro veřejnost.

Dnešní chrám je však z doby pozdější. V roce 1319 začal Jan Lucemburský stavět protáhlou bazilikální trojlodní stavbu s dlouhým a vysokým kněžištěm a se dvěma průčelními věžemi. Jedná se o třetí nejdelší chrámovou stavbu v Praze. Tento gotický chrám dokončil až Karel IV. v roce 1374. Vrchol klenby tehdy dosahoval snad 30 m a po kostele sv. Víta a Panny Marie Sněžné byl nejdelším chrámem v Praze. Býval místem slavnostních obřadů, ale i pohřbů panovníků. V roce 1311 (nebo 1309) se zde konala svatební hostina Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, kolem r. 1337 svatební hostina Jana Lucemburského s francouzskou princeznou Beatricií. Později zde působil i Karel IV., který odtud, jako markrabě moravský, vydal svá privilegia Pražanům. např. r. 1392 se zde konalo zasedání zemského soudu, v letech 1411 a 1414 se tu odbývalo jednání církevních úřadů se straníky Husovými. V roce 1378 zde bylo vystaveno na nádherném katafalku obklopeném pěti stovkami svící tělo Karla IV. a v roce 1577 zde byl dočasně pohřben císař Maxmilián II.

Po požáru roku 1689 byla provedena architektem Janem Šimonem Pánkem barokní úprava, která byla stavebně dokončena roku 1702 a v interiéru byla dovršena až v letech 1736 - 39. Tato úprava zbavila vnějšek kostela gotických tvarů, ale jeho původní půdorys stále připomíná poklasickou gotiku 1. poloviny 14. století.

Nejstarší sochařskou prací v kostele je pozdně gotická polychromovaná socha Piety z doby kolem r. 1500 na hlavním oltáři, která byla zachráněna při požáru chrámu roku 1689. Umělecky nejcennější je pak překrásný vrcholně barokní náhrobek nejvyššího českého kancléře Jana Václava Vratislava z Mitrovic z let 1714 - 16 podle návrhu vídeňského architekta J. B. Fischera z Ehrlachu. Náhrobek je u levé boční lodi. V kapli pod severozápadní věží (nedostavěnou) je na stěně deska, z roku 1615 k uctění cechu řezníků, kteří podvakrát - r. 1420 a za vpádu Pasovských r. 1611, zachránili kostel před zpustošením.

Na kruchtě se nacházejí varhany z roku 1705. Chrám sv. Jakuba je v současnosti též proslavený jako koncertní prostora, kde se pořádají varhanní koncerty.

Ke kostelu sv. Jakuba se váží různé pověsti: soška Panny Marie na hlavním oltáři bývala považována za zázračnou. Proto byla uctívána a ověšována dary. Jednou se zloděj nechal zamknout v kostele, aby dary mohl ukrást. Když chtěl vzít šňůru s dukáty, ruka sochy ho pevně uchopila a držela až do rána, kdy byl nalezen na místě činu. Představený kláštera se ptal sochy, zda mu má být ruka useknuta. Na tuto otázku socha ihned ruku uvolnila a skutečně mu pak byla useknuta a dodnes zčernalá visí na řetízku v kostele. Zloděj byl žalářován a pak si vyprosil, aby směl v klášteře sloužit jako nejnižší služebník.

Další pověst se váže k Vratislavu Václavu z Mitrovic. Tomu se zdálo, že ve snu umřel a opět obživnul. Proto si vymínil, aby mu po smrti bylo srdce probodnuto jehlou. To však lazebník, který ho miloval, nedokázal. Když hraběte pochovávali, byl však jen zdánlivě mrtev a v hrobce skutečně obživnul. Marně víkem rakve tloukl do náhrobního kamene. Když se to dozvěděli mniši a náhrobní kámen odstranili, našli vedle rakve ležet mrtvé tělo hraběte s tváří, v níž se zračila hrůza.

Dne 20. března 1974 propůjčil papež Pavel VI. staroměstskému chrámu svatého Jakuba Většího (též Staršího) jako druhému čestný titul Bazilika menší.